Dětství a rodina

Rodina Blum

Dědeček Blum se jmenoval Isidor a babička Janette. Oba se narodili už v devatenáctém století ve Vrbové. Měli obrovský dům s velkým dvorem a fontánou v zahradě. Po dvoře běhala kuřata a husy a my jako děti jsme to tam milovaly.

Zdrojem příjmu našich prarodičů byla vyšívačská dílna. U dílny byla hned prodejna, kde se krásně barevné folklorní halenky a šátky prodávaly.

Dědeček byl už tenkrát jedním z mála vývozců výšivky vyráběné na vsi. Možná byl úplně prvním a jediným, kdo export výšivek s folklórními motivy provozoval. V té době, mezi dvěmi světovými válkami, nebyl takový obchod zcela obvyklým.

Dědeček byl filantropem rozeným. Podporoval chudé, stejně tak i celé židovské rodiny, které se do vesnice přistěhovaly.

Babička Janette byla v rodině vůdčí osobností.

Měli pět dětí. Prvorozeným byl syn Miši, který později emigroval do Spojených států. Rudi žil na Slovensku a po jistou dobu žil v Egyptě. Další byla dvojčata Lili a Anička a poslední naše maminka Margit. O všech maminčiných sourozencích si povíme víc později.

Většina obyvatel Vrbové byli Židé. Ve vesnici byla úžasná synagoga se slavným rabínem Reichem, o kterém víme, že vytvořil aliya a žil v Jeruzalémě. Synagoga byla ústředním bodem židovské komunity. Děda byl oddaný věřící. Každé ráno ve čtyři hodiny chodil do synagogy.

My děti jsme do Vrbové chodily velmi často a na každý Šabat a o prázdninách jsme chodily s dědou do synagogy. Rádi vzpomínáme na tyto příjemné a skvělé chvíle.

Rodina Blum spojila židovskou tradici už i s moderním způsobem života. Babička a děda byli velmi prozřetelní a všem svým dětem umožnili to nejlepší vzdělání.

V zimě roku 1939, na cestě ze synagogy, dědeček uklouzl na zledovatělé cestě. Upadl a zlomil si nohu. Byl upoután na lůžko. Dostal zápal plic a umřel. V naší rodině se říká, že měl to štěstí, že zemřel před holocaustem a nemusel být svědkem všech těch hrůz, které následovaly.

Hřbitov ve Vrbové, kde je pohřben, existuje dodnes. Většina z nás po letech měla tu možnost navštívit dědečkův hrob. Ale o tom více později.

Ve Vrbové téměř žádní Židé už nežijí. Před několika lety tam bydlel pan Dr. Braun - zubař. Když jsme se s ním setkali, vzpomněl si na naše prarodiče a rodiče. Setkali jsme se také s naší chůvou, která se o nás starala, když jsme ještě byli malými dětmi. Také si nás pamatovala a dokonce poznala Naftaliho i po padesáti letech...

Z domu našich prarodičů nezůstalo nic. Na místě, kde dům stával, byly postaveny nové domy a celá oblast se úplně změnila. Ve skutečnosti jsou jedinou vzpomínkou na naši rodinu hroby. Synagoga je památkou původní židovské komunity. Jak roky plynuly, synagoga se proměnila ve skladiště. V roce 1938, kdy bylo Rakousko připojeno k Německu, došlo k obecné mobilizaci československé armády. Náš táta byl povolán do služby a společně s mámou jsme se přestěhovali do Vrbové. Naše vazby s rodinou se posílily více než kdy jindy a všichni jsme byli rozmazlováni, zejména strýcem Miši. Byl hodný, vtipný a moc rád si s námi dětmi hrával.

Strýček Miši vlastnil kosmetickou dílnu, která byla v zadní části domu. Oženil se s Lili Wernerovou a oba se v roce 1938 přestěhovali do Spojených států. Než odešli z Československa, přišli se s námi rozloučit. Doprovodili jsme je až do přístavu v Bratislavě, do místa jejich odjezdu. V New Yorku se tetě Lili narodila dcera Janette. Dostala jméno po babičce. Janette se provdala za Neila Olshana a mají tři syny. Teta Lili umřela v roce 1981. Strýc Miši zemřel v roce 1992. Dožil se požehnaných 92 let. Z celé z rodiny Blum, kromě nás s bratrem, žije jen ve Spojených státech Janette. Taková to byla velká rozvětvená rodina. A zbyla nás jen hrstka.

Mišiho mladší bratr Rudi byl bankéřem. Z celé rodiny byl považován za nejúspěšnějšího. V roce 1935 byl společností „Generali” poslán do Egypta. Zakládal pobočku společnosti v Káhiře. Ve Vrbové měl svou velikánskou lásku. Vzpomínám si, že když byl ještě ve Vrbové, brával mě s sebou na své tajné místo. Chodili jsme se dívat na pastviny, kde se pásli koně a krávy. Ve skutečnosti mě brával s sebou a já sloužil jen jako zástěrka pro krytí jeho tajných schůzek.

Stýskalo se mu a tak se rozhodl, v roce 1939 se vzdal své práce v Káhiře a vrátil se do Vrbové. Nikdo z rodiny nadšením neoplýval a s jeho rozhodnutím asi vůbec nikdo nesouhlasil. V roce 1944 se připojil k partyzánům. V rámci partyzánského hnutí na Slovensku. Operova v horách společně s příbuznými jeho milenky. Nakonec byli zajati a odvezeni do tábora Sered.

My jako kluci jsme se v táboře vyznali, pokusili jsme se je dostat z kasáren tábora ven. I teď máme pocit, že jsme ho mohli zachránit, ale on rozhodně odmítl kasárna opustit. Po deportaci do táborů smrti mu bylo asi čtyřicet let. Kde zemřel, nevíme.

Po válce jsme našli syna Rudiho kamarádky v Las Vegas. Dodo vystudoval ve Švýcarsku hotelový provoz. Žije ve Státech. Dneska je mu asi sedmdesát.

Lili a Anička Blum byla dvojčata. Stejně jako všechny děti z rodiny, chodily do školy ve Vrbové. Když holky dorůstaly, bohatý obchodník se zemědělskými stroji, taky rodák z Vrbové Arpád Weis, snažil se získat tetu Lili. Ta ale všechny jeho návrhy odmítala. Začal se dvořit Liliině sestře Aničce. Vzali se a žili spolu šťastně. Po čase teta Anička onemocněla. Zemřela v náručí své sestry, naší maminky. To bylo v roce 1944. Pohřbena byla v Piešťanech.

K tomu, jak jsme se do tábora dostali my, se ještě dostaneme. Strýc Arpad nám během našeho pobytu v táboře Sereď velmi pomohl. Podařilo se mu vyhnout se odsunu a mohl se pohybovat volně bez omezení. Podporoval nás všemožně. Uplácel velitele tábora a ten na oplátku nechával naši mámu jednou za čas opustit tábor. Arpad zůstal na Slovensku po celou dobu války. Manžel tety Lili byl deportován do Polska a teta zůstala se svou dcerou Evičkou sama. V roce 1945, když se její manžel nevrátil z tábora, se teta Lili a strýc Arpad vzali. Bydleli v ulici Šererová 39 v Piešťanech. V roce 1949 se přestěhovali do Austrálie.

V roce 1987 zemřel strýc Arpad. Bylo mu více než osmdesát let. Evička náhle zemřela v roce 1980, bylo jí čtyřicet. Její syn Eugene žije v Melbourne a její dcera Sally je v Londýně. Čas od času jsme ve spojení. Teta Lili ještě žije, je v domově důchodců v Austrálii. Je nemocná. Už nemůže mluvit, selhává jí paměť. K tetě Lili a strýci Arpadovi se ještě vrátíme v jedné z následujících kapitol.