Dětství za války

Slovenské povstání

V srpnu 1944 byla v táboře zvláštní atmosféra, všichni měli zvláštní pocit: něco bylo cítit ve vzduchu. Podle zvěstí bylo na spadnutí povstání proti fašistickému režimu. Ruská armáda byla blízko hranic východního Slovenska a dalo se předpokládat, že jakmile začne povstání, Rusové pomohou.

Jako post-factum prohlášení lze říci, že povstání zachránilo Slováky. Hlavně se prezentovali jako povstalci, partyzáni a bojovníci proti fašismu. Na konci války z velké části těžili z povstání.

Jednoho rána řekl otec každému z nás: „V jedenáct utíkejte k plotu, přelezte na druhou stranu a běžte do města. V Seredi jděte rovnou tam, kam vám řeknu”. Adresa, kterou jsme dostali, byla u obchodníka se dřevem, kterého jsme znali, a mělo to být místo setkání pro celou rodinu. Dostali jsme příkaz, abychom se chovali nenápadně, chodili rozvážně a pomalu a snažili se na sebe neupozornit. A tak se taky stalo. Shmuel a já jsme přeskočili plot. Šli jsme dál od sebe a tvářili se, že k sobě nepatříme. Po našem příchodu do domu obchodníka, nás on sám a jeho rodina přivítali. Naši rodiče dorazili večer. Najednou do domu přišel nějaký ozbrojený muž. Nechápali jsme vůbec, co se děje. Později jsme slyšeli, že to byl francouzský partyzán, který utekl před Němci.

Následující den začalo povstání.

Než budeme pokračovat v příběhu naší rodiny, podívejme se na pozadí povstání.

Většina Slováků byla katolíky, ale byla zde také i významná menšina evangeliků. Ti nebyli tak nacionalističtí jako bývali dříve, a dokonce i jejich antisemitismus se projevoval ve výrazně menší míře. Co se týče spojenců, podporovali skupiny odporu a území všech zemí pod fašistickou nadvládou. To byl také případ Slovenska. V těchto skupinách měli lví podíl komunisté. Komunistická strana existovala v Československu od počátku dvacátých let společně se stranou sociálních demokratů.

V roce 1944 již německá armáda ustupovala. Francie byla osvobozena, stejně jako většina částí západní Evropy a také části Maďarska. Spojenci dělali velký pokrok na všech frontách. Celkově vzato byly politické a vojenské okolnosti účinným předpokladem povstání na Slovensku.

Dva dny po vypuknutí povstání se Němci na Slovensku snažili povstání potlačit.

V té době byl tábor Sereď rozpuštěn. Členové Hlinkovy gardy rychle utekli a židovská populace opouštěla tábor.

Naši rodiče se rozhodli, že musíme opustit Sereď a odjet do Piešťan, kde ještě žije babička a strýc Arpad. Táta hledal automobil, ale jediné dostupné auto bylo taxi. Když jsme seděli už v kabině automobilu a byli na cestě do Piešťan, míjely nás konvoje německých vojsk, které jely opačným směrem. Když jsme si uvědomili nebezpečí, jaké nám hrozí, krve by se byl nedořezal a my se báli toho nejhoršího.