Dětství za války

Nové Mesto

Přestože jsme měli nějaké úspory, okolnosti nás donutily začít si utahovat opasky. Nová situace. Drsná realita.

Byla vydána nová vyhláška: Židé nesmí pobývat ve velkých městech. To nás donutilo opustit Bratislavu. Snažili jsme se získat čas, ale marně. Přestěhovali jsme se do Nového Mesta, do domu tety Lidie. V té době už byla vdovou. Ve svém skrovném působišti jsme se snažili začít život v nových podmínkách. Schmuel studoval pět měsíců na Yeshivě a já navštěvovali židovskou školu. Vzpomínám si na svého učitele, pana Friedera, který mě praštil při vyučování pravítkem. Proč? Protože v hodinách hudební výchovy jsem zpíval mimo tóninu. Frieder nyní žije v Netaniya a je specialistou v oblasti vzdělávání.

V době našeho pobytu v Novém Městě zavedli Slováci nové restrikce, další pronásledování: Židé museli odevzdat obleky a kožešiny. Stejně jako v případě rádia, táta vyhodil všechny obleky a šaty, než aby je někdo zabavil. V těchto věcech byl velmi neoblomný.

V březnu 1942 odjely první transporty Židů do Polska. Zpočátku se říkalo, že transporty lidí jsou posílány na práci. Nikdo netušil, že se jedná o transporty a tábory smrti. Hlinkova garda uplatňovala veškerá represivní opatření proti Židům. Je známo, že Slováci zaplatili Německu 500 německých marek za každého Žida, deportovaného do táborů smrti pod podmínkou, že se už nikdy nevrátí. Obyvatelé nežidovského původu, kteří získali bezplatně majetek Židů, automaticky byli nuceni stát se členy Hlinkovy gardy.

V průběhu následujících měsíců pokračovaly deportace Židů rychle. Kdykoli došlo na akce a pátrání po Židech, stěhovali jsme se naprosto nedobrovolně z jednoho místa na druhé, ve snaze uniknout. Hrozilo vážné nebezpečí, že budeme odvlečeni.

V té době byl v Bratislavě zadržen strýc Laci, jeho manželka Stela a dcera Marika. Přes veškeré snahy zbytku rodiny, k jejich propuštění nedošlo. V roce 1942 byli deportováni do tábora smrti v Polsku.

Pod tíhou všech událostí, se strýc Laci právem obával, že nebude již přítomen na mé oslavě Bar Mitzvah. To mi řekl a předem mi dal jako dárek k Bar Mitzvah. Dostal jsem zlaté Schaffhausen hodinky. Jen zázrakem tyto hodinky přežily všechny události, všechna ta léta strádání a utrpení a po mnoha letech jsem je předal svému vnukovi Tomovi. Bylo to u příležitosti jeho Bar Mitzvah, jako symbol lásky a souvztažnosti.